Exkurze – Osvětim a Krakow

Krátký dotazník k reflexi účastníků poznávací exkurze do Krakówa a Osvětimi vyplňujte zde. Termín odevzdání je úterý 12. 4. do 20:00.
Reportáž z pera Honzy Flégla uvnitř článku.

Fotogalerie Mgr. Marek Dlouhý
Fotogalerie Mgr. Jan Divišek

S Jergymáčky do Polska

Pět hodin ráno je čas nekřesťanský, nemuslimský, nežidovský, nebudhistický, je to čas pohanský, ale jinak to nejde, kdo chce do Krakova a spol., musí si přivstat. Studenti Jergymu jsou tu načas, jako dozor jedou pánové Mára Dlouhý a Honza Divišek. Je 7.4.2016, v čiré tmě se scházíme Na Rybníčku. CK Campanatour nám přistavila autobus s Vaškem a Jirkou za volantem a vyrážíme do Polska, konkrétně do Wieliczky, Krakova a Osvětimi. 

K dálnici A4 je DSC_0337to pěkná dálka, ale už se nám ty zatáčky srovnaly a uháníme s dvěma čůrpauzami do Malopolska a míříme do Wieliczky, kde začíná naše poznávání. Jsme v solném dole, starém sedm set let, v hloubce 145 m, kam jsme se dostali po svých po zdolání 54 pater! Provází nás česky mluvící Polka Renatka a česky mluvící Hanačka Eliška, chodíme po nekonečných chodbách, občas si smíme olíznout zeď, vidíme slané sochy slavných, u každé se dozvídáme nějakou legendu, scházíme k lesklým jezerům a do olbřímích hal se slanými cingrlátky na lustrech, havíři si tu vykutali dokonce rozlehlou kapli, ve které se konají bohoslužby i svatby. Po dvou a půl hodinách se vynořujeme na denní světlo a jedeme se ubytovat do hostelu Giraffe do vícelůžkových pokojů. 
Po hodince relaxu vyrážíme do města. Zatím neprší, jdeme k Barbakánu a Floriánskou branou vstupujeme do historického centra. Da Vinciho Dáma s hranostajem je přestěhována z muzea Czartoryjskich na Wawel, necháme si ji na zítra (pokud někdo vůbec bude chtít). Florianskou ulicí, jinak pěší zónou se dojde na Rynk Glowny, obrovité náměstí se Sukienicou uprostřed, s radniční věží, asymetricky umístěným kostelíkem svatého Vojtěcha, ale hlavní dominantou je Mariánský kostel s nestejně vysokými věžemi. A z té vyšší troubí trubač melodii zvanou „hejnal“ až do momentu, kdy jeho předchůdce zasáhl šíp Tatarů. Náměstí je ze všech stran obklíčené předzahrádkami hospod a parkuje tu řada kočárů s načančanými koňmi a s krásnými Polkami v cylindrech na kozlících.
Krakov, tedy jeho historické centrum, je „obklíčen“ ze všech stran parkem
 Planty, vypěstovaným na místě bývalých hradeb, my jím postupujeme do Kaziměře, městské čtvrti, kdysi veskrze židovské. I dnes tu můžeme spatřit synagogy, hřbitůvek a na ulici Szeroka je to jedna hospoda vedle druhé s nápisy v jidiš a tu a tam je k zahlédnutí i pravý žid s pejzy a s jarmulkou na hlavě. Tady také končí naše společné putování, bufety se zapiekankami jsou neodolatelné! Znovu se skoro všichni scházíme ve fotbalovém baru u obrazovky, dnes hraje ve Španělsku Sparta! Cestou domů pěkně mokneme. 

Snídaně je lehce švédská, chybí snad jen porridge. Po těch dobrotách se těžce zvedáme, ukládáme si věci do autobusu a nalehko jdeme zpět do starého Krakova, protože včera jsme si ho užívali ve světle luceren, dnes si ho prohlédneme v denním světle, leč v drobném deštíčku. Začínáme u monumentální sochy Vladislava II. Jagellonského, vítěze nad Řádem německých rytířů ve slavné bitvě u Grunwaldu 1410, ve které přišel o oko náš Žižka. Ideální místečko pro společné foto! Ještě jednou procházíme okolo Barbakánu přes Floriánskou bránu do centra a míříme znovu na Rynk Glowny, kolem Sukienice jsme se vydali k druhé nejstarší univerzitě ve střední Evropě, k Univerzitě Jagiellonskej. Založila ji královna Jadwiga a centrální část zvaná Collegium Maius je goticky dokonalá.
Po Gradskej lemované mnoha kostely míříme k Wawelu. Katedrála je směsicí mnoha stylů,
 krypta s mrtvými velikány a mezi nimi stále čerstvý náhrobek Lecha Kaczynského. Třešničkou na dortu je sešup po schodech do Smacziej jamy, do jeskyně, kterou obýval strašný drak, na kterého vyzrál pomocí ovčí kůže nadité sírou hrdinný princ Krakus. Ještě si ale musíme pohladit pejska Džoka, tedy jeho sochu.
Odjížíme od řeky Visly a naší další zastávkou je Osvětim. Cesta tam vede přes vesnice, aspoň máme představu, jak si stojí polský venkov a asi bychom neměnili. V Auschwitzu neboli v Osvětimi je narvané parkoviště autobusy, narvaná vstupní hala a narvaný appelplatz, kdysi továrna na smrt se proměnila v past na turisty. Jenom kdyby bratři Poláci pomysleli na nějaké to zázemí pro pocestné,
  stačilo by víc laviček a nějaký ten bufík, za ostnatými dráty ale člověk stejně moc velké pomyšlení na popíjení a jídlo nemá. Svědectví o lidském utrpení a nesmyslné krutosti je tak intenzivní, že by sem měla zavítat povinně omladina všech zemí, která koketuje s klíčícím náckovstvím. Birkenau – Březinka, ovšem všechny ty místní hrůzy ještě překonává! Jsme rádi, že nás naši česky mluvící Poláci průvodci opouštějí a my můžeme domů. Aby nám bylo veseleji, pouštíme si krutého Pána prstenů a zrcadlově, jako jsme přijeli, se vydáváme do těch našich končin. Tak zase někdy příště.

Ahoj váš Honza Flégl