Existuje cesta do pekel jen v pohádkách?

2. A – environmentálně výtvarný projekt

Ilustrační fotografie
Ilustrační fotografie

Řítí se lidstvo způsobem svého života do pekel? Představuje pomyslná pekelná cesta realitu kterou začneme během následujících několika let žít? Nebo lze touto cestou kráčet jen v pohádkách? To jsou některé z otázek, které jsme si kladli během environmentálního projektu realizovaného v rámci výtvarné výchovy.

     Ve středu 9. 11. jsme se vydali do lesa pod Ještědem, abychom prostřednictvím výtvarné techniky land art ztvárnili environmentální problémy, které vnímáme jako stěžejní. Diskusi o různých potížích životního prostředí otevřela už úvodní výuková jednotka, realizovaná o týden dříve ve škole.

     Pro tvorbu land artu jsme se rozdělili do tří skupin. Každá měla možnost pracovat s odlišným druhem materiálu. První ze skupin, která pro vytvoření land artového díla použila pouze přírodní materiály volně dostupné v lese, do krajiny komponovala rozměrné ptačí hnízdo s vejcem uvnitř. Hnízdo pro nás symbolizuje domov, naši matku přírodu, jejímiž jsme produkty. Stejně jako je vejce neodmyslitelně spjato s hnízdem, jsme i my součástí přírodního celku. Společně tvoříme prvky rozsáhlého systému, a proto se vzájemně ovlivňujeme. Pokud nebudeme žít v symbióze, může mít naše počínání dopad na celý systém. Třeba tak, že jako lidstvo nepřežijeme. Člověk není věčný, i když se o to některými svými výtvory snaží. Vejce také představuje koloběh života. Pokud selžeme, život na planetě bude pravděpodobně existovat dál. Příroda se ale možná obejde bez nás, a to nejspíše za přítomnosti jiných druhů. Vaječná skořápka však symbolizuje naši ochranu a dodává nám optimistické pocity. Lesy a silná příroda, která nás obklopuje a kterou znázorňuje hnízdo z obrostlých větví, nás také stále ochraňují a poskytují nám dostatek bezpečí. Umožňují nám dýchat a chrání nás před vysokými teplotami. Celé dílo v nás proto vzbuzuje naději. I když přírodu ničíme, myslíme si, že stále není pozdě naše chování změnit a udržet systém v rovnováze.

     Myšlenkou, se kterou vzniklo výtvarné dílo druhé skupiny, byla bolest Matky přírody. Naše dílo představuje Matku přírodu, která kvůli lidské činnosti trpí.   Nejvýraznějším uměleckým prvkem jsou černé vystupující plíce, které symbolizují pomyslné plíce planety Země. Jejich zpodobnění odkazuje ke znečišťování ovzduší a kácení lesů. Kolem Matky přírody šlehají plameny, které poukazují právě na požáry lesů a vypalování deštných pralesů. Naše Matka příroda má tři oči. Náboženská symbolika třetího oka naznačuje, že přírodní systém svou důležitostí člověka přesahuje, člověk se v něm ocitá pouze jako jeden z prvků. Třetí oko však zároveň vidí všechny jeho činy a přírodní systém na ně reaguje. Do našeho land artového díla jsme zakomponovali i body art, protože člověk je hlavním původcem znečišťování přírody. Naše figurantka s krví na rukou a smyčkou kolem krku představuje ničitele přírody. Postava vnáší do díla následující poselství: „Když ničíme přírodu, tedy náš domov, zpětně ničíme i sami sebe.“ Tento výklad umocňuje ještě obvaz na figurantčině hlavě. Ten znázorňuje hloupost těch lidí, kteří přírodu ničí úmyslně. Význam lidského zásahu do přírody podtrhuje použití výhradně umělých materiálů či materiálů, které se v přírodě přirozeně nenacházejí.

     Třetí skupina tvořila land art z přírodních i umělých materiálů. Výraznou částí díla je dřevěná lávka, která symbolizuje lidskou cestu z minulosti až po současnost. Promítá se do ní počínání lidstva v průběhu věků. Každý člověk navíc kráčí i svou vlastní cestou, tedy různě dlouhým obdobím, které má na Zemi vymezené. Na jeho cestě můžeme pozorovat to, co po něm zůstává – na jedné straně živou přírodu a na druhé přírodu znečištěnou odpadem. Z druhého úhlu pohledu se tedy může dílo jevit jako možná pomyslná cesta do pekel. Lávku rozděluje na dva póly brána, která přechod lidí k záměrným zásahům do přírody zvýrazňuje. Výrazným detailem je pilka ve dřevěném špalku, která odkazuje ke kácení lesů. Land artové dílo jsme vytvořili v blízkosti cedule, která upozorňuje na přítomnost chodců v lese. Text lze v souvislosti s naším dílem interpretovat i jako upozornění na skutečnost, že do lesního prostředí čím dál více zasahuje člověk. Pro vytvoření díla jsme posbírali odpadky v lese a na závěr je odnesli do popelnice.

     Ačkoli se při pohledu na podmínky v našem lesnatém kraji může zdát, že žádný environmentální problém neexistuje, nelze to říci o celé planetě. Dá se s tím něco udělat? Uchováme cestu do pekel jen v pohádkách, nebo se jí necháme unášet i ve skutečnosti?

 Studenti 2.A

Video

Pro zobrazení tohoto obsahu je nutné přijmout marketingové cookies. Klepnutím na tlačítko soubory povolíte a obsah bude možné zobrazit.