Zůstaneme tu sami, nebo se planeta obejde bez nás?
Sexta - environmentálně výtvarný projekt
Přemýšleli jste někdy o tom, co pro nás znamená les? A jakou roli v našem životě hraje? Nad těmito i dalšími otázkami jsme se zamýšleli během školního projektu realizovaného v rámci výtvarné výchovy.
Ve čtvrtek 20. října jsme se vydali na úpatí Ještědu a prostřednictvím výtvarné techniky body art jsme vyjádřili náš pohled na environmentální problematiku, zejména na globální odlesňování. Přestože potíže spojené s deforestací nepředstavují v našem kraji výraznou hrozbu, v globálním měřítku se situace jeví rozdílně. Kvůli nadměrnému odlesňování ztrácí živočichové své přirozené prostředí. Je tedy možné, že na Zemi nakonec zůstaneme sami? Nadměrné odlesňování ale také vede k úbytku dominantního zdroje kyslíku a ke globálnímu oteplování. Rostliny a zejména stromy absorbují oxid uhličitý a jestliže tuto flóru odstraníme, přebytkem skleníkového plynu můžeme uškodit také sami sobě. Bude život na planetě nakonec pokračovat bez nás?
Pro tvorbu body artových děl jsme se rozdělili do tří skupin podle druhu použitých materiálů. První skupina, pracující pouze s přírodním materiálem dostupným v lese, svým uměleckým dílem zdůraznila kontrast mezi živou a umírající přírodou. Dvěma spolužákům jsme vytvořili oděvy z přírodnin. Jeden z nich, umístěný v suchých větvích, symbolizoval chátrající přírodu, kterou my lidé již bereme jako samozřejmou. Všechny nás obklopuje a je nám blíže než příroda zdravá, a proto jsme ji pro pořízení výsledné fotografie komponovali blíže k objektivu. Mohlo by se stát, že skomírající příroda brzy převýší přírodu opečovávanou. Proto jsme tento objekt vybudovali větší než objekt ze zeleně, který představoval přírodu zachovalou. Volba dvou bratrů, dvojčat, jakožto uměleckých objektů nebyla náhodná. Chtěli jsme upozornit na to, že jako lidstvo už příliš nerozlišujeme mezi těmito dvěma podobami přírody – nezamýšlíme se nad důsledky svého chování a nad tím, jakou přírodu po sobě zanecháme.
Druhá skupina měla k dispozici pouze umělé materiály, z nichž využila barvy na tělo. Pomocí nich jsme přeměnili spolužačku ve strom. Kmen stromu je zčásti rozříznutý, čímž jsme chtěli upozornit na problematiku kácení lesů a zdůraznit přenesený význam díla, tedy to, že si ve vztahu k životnímu prostředí sami pod sebou podřezáváme větev. Neuvědomujeme si totiž, jak vysokou hodnotou pro nás příroda je. Kdyby se role obrátily a naše města by byla zvířatům ze zpracovatelského hlediska užitečná, také by se nám nelíbilo, že nám veverky bourají Ještěd.
Body art třetí skupiny, zobrazující člověka kácejícího strom, kombinuje přírodní i umělé materiály. Dílem jsme chtěli vyjádřit to, že jsme na přírodě závislí a že každý zásah, který přírodu ovlivní kladně či záporně, má ve výsledku dopad i na nás, na lidi. Příroda se sice dokáže regenerovat, ale pouze tehdy, pokud si z ní nebereme příliš rychle nebo příliš moc. Podřízenost přírodě a zpětný dopad našich zásahů na člověka jsme se snažili vystihnout tváří porostlou mechem.
I přesto, že následky našich činů zatím nevnímáme, mohou způsobit přítěž pro budoucí generace. Uvědomujeme si, že globální environmentální problémy nevyřešíme jako jednotlivci během jednoho školního projektu. Jestliže chceme dosáhnout zlepšení, musíme všichni spolupracovat. Bude tomu v budoucnu skutečně tak? Nebo tady zůstaneme sami? Či se planeta obejde bez nás?
Studenti Sexty
