O předmětu hudební výchova

Předmět hudební výchova na SOŠPg je předmětem dotovaným ve všech ročnících dvěma hodinami výuky týdně, která zahrnuje všeobecnou hudební nauku, dějiny hudby a metodiku práce s dětmi a školní mládeží, a to v teoretické i praktické rovině. Zároveň probíhá i výuka hry na hudební nástroj: klavír (1.-4. ročník), zobcová flétna (od 2. ročníku), a to po dvou hodinách týdně, Ve čtvrtém ročníku je výuka rozšířena pro maturitní studium o dvě hodiny specializece týdně se zaměřením na praktické dovednosti metodické a rozšíření znalostí předmětu HV. Studium může být zakončeno maturitou (praktická a ústní část), student si vybírá jednu z výchov (HV,VV,TV,).

Charakteristika předmětu HV na osmiletém gymnáziu –ŠVP

Předmět hudební výchova na gymnáziu zastupuje obor umění a kultura a od primy do kvarty není volitelný, nýbrž povinný. Hudební výchova si klade za cíl porozumět hudebnímu umění a jeho hodnotám.Vzdě­lávacím obsahem jsou hudební činnosti: vlastní hudební produkce vokální, instrumentální a pohybová, které jsou zdrojem emocionálního prožitku dětí.. Zároveň se tak žáci seznamují se základními prvky hudební řeči,s jejími vyjadřovacími prostředky a s jejím obsahem. Takto pronikají do podstaty hudby a rozvíjejí tak nejen své schopnosti a dovednosti v oblasti reprodukce, ale také rozvíjejí vlastní kreativitu.

V oblasti vokální děti rozvíjejí své pěvecké dovednosti, čímž kultivují zároveň i svůj mluvní projev a rozvíjejí tak dechové a hlasové ústrojí a svalstvo hrudníku. Úkolem je poznat i fyziologii vlastního těla, funkci hlasového ústrojí. Hlas je prezentován jako hodnotný rys osobnosti každého jedince a jako důležitý prostředek komunikace v dnešním světě. Hlasový výcvik je spojen s intonací a se schopností reprodukce daného hudebního materiálu. V období prvního stupně osmiletého gymnázia dochází u adolescentů, tedy i u dívek k mutaci, přeměně hlasového ústrojí a s ní je spojen i respekt k hlasovým zvláštnostem tohoto věku, s nimiž jsou žáci rovněž seznamováni, aby pochopili přirozený vývoj svého organizmu. Přístup pedagoga je tu obzvlášť důležitý, řada dětí, zejména chlapců v tomto období přestává zpívat. Škola proto poskytuje možnost uplatnit pěvecké ambice žáků ve školním smíšeném sboru.

Receptivní činnosti slouží k uvědomování a prociťování znějící hudby a na jejich základě dítě vyvozuje nové poznatky, utváří si individuální žebříček hodnot a tříbí si tak vlastní názor a svůj hudební vkus.Mimo to jsou receptivní činnosti prezentovány v určitých dějinných a stylových souvislostech, takže dítě postupně získává představu o jednotlivých hudebních stylech a žánrech, o podobě hudby v určitých historických epochách a na elementární úrovni si postupně začíná vytvářet obraz o společenském, politickém a uměleckém (i výtvarném a literárním) myšlení určitého období. V oblasti emocionální je sledováno i negativní působení hudby na člověka jednak ve smyslu obsahovém, tedy jak hudba prezentuje životní hodnoty v dané společnosti, tak i ve smyslu fyziologickém, tedy škodlivost hluku a nadbytečných nebo příliš silných vibrací nebezpečných pro sluch i nervovou soustavu člověka.

Instrumentální činnosti slouží k hlubšímu prožitku a vnímání hudebního materiálu, zejména posiluje schopnosti rytmického cítění, smyslu pro výšku tónu a tonalitu, hudební představivost a paměť. Dále je důležitá jejich role ve vývoji motoriky a v chápání určitých časových celků, tedy žák vnímá základní formotvorné hudební prostředky. Jelikož kabinet HV disponuje souborem rozmanitých snadno ovladatelných nástrojů, je studentům umožněno, aby se během výuky zapojili do kolektivní souborové hry či ozvláštnili doprovodem nástrojů svůj pěvecký projev.

Pohybové činnosti jsou v období adolescence méně využívané, neboť u dětí dochází k nerovnoměrnému růstu kostí, svalstva a orgánů, tedy koordinace pohybů u žáků této věkové skupiny bývá problematická a je tedy provozována v omezené míře. Volný pohyb v prostoru však občas zařazujeme právě z důvodů zdokonalování pohybových dovedností pomocí vhodné motivace a na základě dobrovolnosti a spontánnosti. Pohybové vyjádření emočních stavů je pojato v této rovině většinou spíše staticky.

Předmět hudební výchova má za úkol zachovat v příštích generacích základní emoční potřeby sebevyjádření a posílit vlastní aktivní hudební produkci žáků, neboť technizace směřuje člověka k pasivní percepci. Tak předcházíme celkové otupělosti vůči emocionálním podnětům, posilujeme prvotní instinkty a vytváříme protiváhu racionalitě doby.