Exkurze Krakov a Osvětim
Ano, zrovna když vyrazil za poznáním liberecký Jergym, po dvou měsících sucha si ten pán, co má tam nahoře na starosti počasí usmyslel, že nás pořádně pokropí. Je čtvrtek 22.10., nekřesťanské tři ráno, ukryti za stěrači, vyrážíme. Pro úplnost - jedeme s CK HAPTOUR, za volantem Jarda a Jarda, bus MAN. Do Krakova je to bratru pět set kilometrů, dvakrát pauza, v půl desáté vystupujeme na břehu Visly pod zamlženým Wawelem. Deštníky nad hlavu a jde se poznávat
Jindy tak majestátní pohled na hradní vrch je dnes vyloženě nefotogenický, co naplat, i tak ale hoříme nedočkavostí, co se asi tak vyloupne, až na nahoru dorazíme. Ještě předtím se ale musíme pozdravit s kovovým drakem, který kdysi sužoval praobyvatele na břehu řeky, až chytrý kníže Krak ho lstí připravil o život. Dnes tu tedy kovově stojí a občas mu z tlamy šlehne plamen. Kousek dál je další pomníček pejska Džoka, ten rok a půl čekal na místě, kde jeho páníčka postihla srdeční zástava a ze sanitky už se nevrátil. Smutné. Stoupáme ku hradu a ocitáme se na posvátném místě Poláků, tady začala jejich mnohdy pohnutá historie. Dominantní je katedrála svatých Stanislava a Vojtěcha, obklopená hradními budovami, až do sedmnáctého století zde sídlili polští králové. Uvnitř katedrály nejsme pochopitelně sami, je tu řada školních výprav, interiér je honosný, takovým malým dobrodružstvím je krkolomný výstup po nekonečném dřevěném schodišti ke zvonu Zikmundovi. A dole v kryptách jsou pohřbeni polští velikáni. Ještě musíme zavítat na nádherné renesanční nádvoří zámku a čeká nás sestup do podhradí.
V barokním kostele Petra a Pavla vidíme na vlastní oči Foucaultovo kyvadlo, vedle toho baroka stojí prastarý románský kostel svatého Ondřeje, paráda ! Ulica Grodska je tepnou starého města, pěší zóna, vede nás na hlavní náměstí Rinek Glowny. Vychutnáme si ho za chvilku, ještě nutně musíme navštívit druhou nejstarší universitu ve Střední Evropě - Jagellonskou. Stojíme na gotickém nádvoří Alma mater mnohých polských, ale i zahraničních velikánů.
Ale zpět na Rinek, rozměry náměstí jsou úctyhodné, 200 krát 200 metrů. Co je tu k vidění. Uprostřed stojí Súkienica, několikrát přestavované zázemí kdysi bohatého cechu soukeníků, dnes převážně jantarová tržnice a v patře výtvarná galerie. Vedle věž bývalé, dávno vyhořelé radnice, kostelík svatého Vojtěcha je utopený pod současnou dlažbou, nad tím vším bdí dvě věže kostela Mariackiego, z té vyšší každou hodinu troubí trubač Hejnal. A máme volníčko, je tu věru kde šmejdit, hlady tu nikdo nepadne. Sraz je u Floriánské brány, jedné z posledních tří hradebních bran. Před ní je takový malý hrádek Barbakán, ale hlavně tramvajová zastávka, jedeme se ubytovat do fakt pěkného hotelu Wienna House. Dvě hoďky relaxu, znovu tramvaj, míříme do Kazimieře, zajímavé židovské čtvrti s několika synagogami a s mnoha osvětlenými hospodami s košer jídelníčkem. A znovu volníčko, do hotelu se vracíme každý sám za sebe. Postřeh, ulice i náměstí jsou i pozdě večer plné lidí!
Snídaně je rozmanitě bohatá, v půl osmé se loučíme s upršeným Krakovem a přesouváme se do Oswietimi. Tady je parkoviště obsypané busy a množstvím skupin, většinou mlaďochů, a to je moc dobře, protože všichni by měli být zasaženi tou koncentrovanou hrůzou. Těžko je dobrat se nějakého popisu. Spíš jde o pocity. Směs děsu, vzteku, bezmoci a hamby, to vše umocněné těmi strašnými kulisami v obou těch obrovských lágrech. Chodit tu šest hodin je malé hrdinství. Naštěstí je slunečný den, kdoví jak bychom na to vše koukali v tom včerejším nečase. Ucaprtaní sedáme do autobusu, je před námi pořádná porce kilometrů na cestě zpět domů. Naštěstí polské dálnice mají síť benzínek s "mekdonaldy, káefcéčky či burgrkingy", vydanou energii čerpáme zpět plnými doušky.
Po deváté už vidíme na horizontu svítící Ještěd, jsme doma! Tak ahoj někdy příště, váš děda Honza.