Literární exkurze Praha kulturní a historická
Na libereckém náměstí Českých bratří začal pro skupinu zájemců ze třetích ročníků a septimy společný týden literární exkurze. Proč zrovna na tomto náměstí poblíž centra Liberce?
Tady začala hra, při které jsme si připomněli místa spojená s historií liberecké kultury, knihovnictví, architektury nebo narozením či pobytem významných osobností.
Zbytek týdne již patřil Praze, kterou jsme si na úvod prohlédli z Žižkovské televizní věže. Panoramatický pohled na metropoli z Observatoře jsme si mohli zpříjemnit posezením v závěsných křesílkách, ve kterých zněl z reproduktoru například hlas zvonů sv. Víta. Malebné pražské střechy jsme během týdne viděli ještě zpod největší jezdecké sochy v České republice nebo z rampy Pražského hradu, který jsme si prošli v podvečer, a proto jsme zažili Zlatou uličku s vypnutými turnikety a bez turistů.
Navštívili jsme také divadlo Pod Palmovkou, a sice jeho představení Romeo a Julie 2022. V hledišti jsme však poseděli jen prvních pár minut, poté nás herci (např. i nám známý Tomáš Dianiška) pozvali na jeviště - do sedadel jakéhosi současného chrámu a my jsme sledovali reality show mladé dvojice, která nám – folowerům předkládala zaručeně pravdivý obraz své lásky.
Ve staré Praze jsme šli po stopách Franze Kafky. Viděli jsme, kde se narodil, studoval, kam se chodil spolu s ostatními pražskými německy píšícími autory bavit. Příjemně nás překvapila expozice Kafkova muzea. Nepříjemně fakt, že mechanická hlava Franze Kafky od Davida Černého se už několik let neotáčí.
Náplní exkurze bylo několik workshopů. V jednom z nich, který nabízí holešovická galerie DOX, jsme stejně jako Krištof Kintera šli při vytváření instalací „s kůží na trh“. Prostory galerie jsme mohli po programu projít, mezi nebem a zemí jsme se ocitli ve vzducholodi Gulliver. Další workshop s názvem Do vězení pro písničku nám nabídli v zajímavém prostoru Knihovny Václava Havla. Týkal se lidských práv. Z dobových dokumentů i osobních příběhů jsme se dozvěděli o porušování lidských práv nejen na území totalitního Československa.
Komentovaná prohlídka Werichovy vily na Kampě byla zajímavá tím, že jsme se mohli panu Werichovi „přiblížit“ telefonátem přímo s ním nebo posezením v jeho gauči, za jeho pracovním stolem, prohlédnutím obsahu oblíbeného rybářského kufříku. V expozice připomínající Osvobozené divadlo dvě naše studentky využily možnosti zahrát si na pianino, na které hrával Jaroslav Ježek.
Při podvečerní procházce Vyšehradem nás průvodkyně zavedla do kasemat, ukázala nám, kde hradby v minulosti ohraničovaly Prahu, a provedla nás vyšehradským hřbitovem ke Slavínu. Někdo hledal místo posledního odpočinku K. H. Máchy, K. Čapka, V. Buriana, J. Kaplického, skauti nalezli hrob A. B. Svojsíka.
Komentovanou prohlídkou se náš pobyt v Praze v pátek také uzavřel. Začala a končila na hlavním nádraží a týkala se situace uprchlíků z Německa po r.1933. Došli jsme k pasáži, kde sídlil komitét pomáhající těmto uprchlíkům, a zjistili jsme, že se v něm angažoval i liberecký rodák F. X. Šalda. Kruh se pomyslně uzavřel zjištěním, že němečtí uprchlíci nacházeli pomoc v místech, kde se setkávali pražští německy píšící autoři, a my jsme tato místa navštívili v prvních dnech exkurze.
Pobyt v Praze byl příjemný, protože se sešla skupina skvělých studentů, kteří pokaždé dorazili včas na domluvené místo, byli vnímaví, otevření a dokázali si užít připravený program i čas svého volna.
